Lenka Když jsme se vrátili z první návštěvy Kungsledenu, zanechalo ve mně Švédsko opravdu hluboký dojem.
Po skončení trailu před Abiskem jsme stopovali a tehdy se potvrdilo, že stopování ve Švédsku není vůbec jednoduché. Cca dvanáctihodinová cesta hromadnou dopravou – jako alternativa ke stopu – jen pár set kilometrů k našemu autu ale vypadala hrůzostrašně. 😀 Švédové nám nezastavovali a to ani ti, se kterými jsme předtím jeli lodí přes jezero po opuštění trailu. Přestože jsme byli de facto „na jedné lodi“ :D, u parkoviště nás nikdo vzít do „civilizace“ nechtěl. Nakonec jsme kousek popojeli autobusem, kam jsme se málem nevešli a stopovali dál. Dokonce ani když jsme mávali penězi, nebylo to o moc lepší.
Nakonec nám ale zastavila jedna žena. Už na první pohled bylo vidět, že to není taková ta stereotypní blond Švédka… Cestou jsme na silnici míjeli soby. Detailně se o nich rozpovídala. Postupně jsme se dozvěděli, že soby sama chová. Když se jí Tomáš zeptal, kolik jich má, odpověděla, že je to asi jako ptát se někoho, kolik má peněz v bance.
Až později nám došlo, že to byla Sámka. Sámové, někdy označovaní jako Laponci (dnes se to, myslím, považuje za hanlivé) jsou původní obyvatelé severního Švédska a chov sobů je jejich tradiční způsob obživy. Sobi, které člověk ve Švédsku potkává, tedy většinou nejsou volně žijící zvířata, ale patří do stád, která Sámové spravují.
Když jsme stopovali dál, zastavil nám na autobusové zastávce mladý kluk. Na zastávce před námi stálo auto a on si myslel, že je naše a porouchané a chtěl nám pomoci. Když jsme mu vysvětlili, že jen stopujeme, řekl, že nás může svézt asi patnáct minut. Nasedli jsme k němu, ale patnáct minut se postupně protáhlo na půl hodiny, hodinu a nakonec nás dovezl přesně tam, kam jsme potřebovali. Až cestou přiznal, že to nechtěl říkat dopředu, protože nerad bere lidi a nechtěl riskovat, že nebudeme jeho „krevní skupina“.
Cestou si dával snus, tabákovou kapsičku pod ret, která je typická pro Švédsko a vyprávěl nám, že pracuje v dolech a jede ze směny. Tehdy nám to ještě nepřišlo nijak zvláštní, ale později, když jsme se dozvídali víc o situaci Sámů, se to celé propojilo. Ve Švédsku se totiž řeší rozšiřování dolů na těžbu železné rudy právě v oblastech, kde Sámové tradičně žijí a kde pasou svá stáda. Mezi těžaři a Sámy tam probíhá dlouhodobý konflikt. A bylo vlastně zvláštní uvědomění, že nám pomohli lidé z obou stran „táborů“.
Když jsme se potom ze Švédska vrátili domů, byla jsem z té země naprosto nadšená. I když švédskou společnost vnímám v některých ohledech jako poměrně nesvobodnou, pobyt v přírodě tam na mě působil úplně opačně. Jako absolutní svoboda.
Čím víc jsem se o Švédsko začala zajímat, tím víc mě přitahovalo. Líbí se mi, jak moc Švédi tráví čas venku. Neřeší zimu a mráz jako my tady. Jdou ven za každých podmínek a vedou k tomu i děti od úplného narození. Je pro ně normální, že mimina spí venku v kočárku i při velmi nízkých teplotách. Přijde mi to přirozené a strašně sympatické.
Hodně se mi líbí zejména švédský venkov, ve velkých městech jsme ve Švédsku nebyli, jelikož nás města obecně VŮBEC nelákají k návštěvě.
Velmi blízká je mi jejich vášeň pro kafe 😀 Švédi kafe milují a mají dokonce svůj pojem fika. Pravidelnou pauzu na kávu a něco sladkého, ať už v práci nebo s přáteli. Káva tam není jen nápoj, ale způsob, jak se potkávat. Přijde mi fascinující, že i na večírcích si klidně v jedenáct večer všichni udělají pauzu a dají si společně kafe.
Další věcí, kterou na Švédsku miluju, jsou bleší trhy, takzvané loppisy. Najdete je úplně všude, na venkově i ve městech. Prodává se tam všechno možné a často je provozují charitativní organizace. Lidé tam dobrovolně pomáhají a výtěžek jde na dobrou věc. A ceny jsou neuvěřitelně nízké. Hrneček za deset švédských korun není žádná výjimka.
Blízké je mi i jejich otužování, saunování a vůbec práce s tmou. V zimě tam mají dlouhá období bez slunce a místo boje s tím hledají cesty, jak si udržet dobrou náladu. Pomáhá jim pohyb, světlo v podobě lampiček a svíček, pobyt venku, studená voda… I my doma řešíme dlouhé tmavé dny a právě švédský přístup mě hodně inspiruje.
Jestli se chystáte do Švédska a chcete tamní kulturu předem poznat blíž, vřele doporučuji podcast My o Švédsku.
