PCT – 69. den na trailu; kilo cukru na dva dny, večerní přesun do Mt. Shasta City

Vyspali jsme se dorůžova, i když to tak na fotce nevypadá 🙂 Vstávali jsme v šest.

Už v tuto dobu je teplo, neoblékáme si ani péřovky. Přes den se teplota odhadem vyšplhá k 35 stupňům a přes poledne je pobyt na sluníčku nesnesitelný. Nás dnes na štěstí celý den chránil stín vysokých stromů. Díky němu se nám šlapalo dobře.

Když se vám zrovna „chce“ a okolí trailu vypadá takto 🙂 Zapotíte se, než slezete pár metrů dolů.

Dopoledne jsme u malého pramene potkali staršího pána – hikera, který seděl na v malém potůčku na kamenech a na ohni si na alobalu opékal velký žampion. Batoh s americkou vlaječkou měl od popela a na tváři blažený výraz, že tu houbu našel. Říkal, že chutná lépe než steak 🙂 Škoda, že jsem ho nevyfotila.

Někdo si přes noc vešel jídlo…

Kromě deseti mil tekla dnes voda všude, což bylo moc fajn, protože díky tomu nosíme jen půllitrové lahve a jednu 600 ml lahev na limonádu. Řekla bych, že hodně hikerů s sebou tahá zbytečně vodu navíc. My se sice u každého potoka zdržíme, avšak bereme to jako malou pauzu a netaháme s sebou zbytečně kilo navíc. Při tak malé váze batohu, jakou máme, je už každých 500 g znát :-), natož 1 000 g.

Nabíráme vodu z řeky, je celkem špinavá.

Díky tomu, že jsme stále v lese, se nám špatně nabíjí solární panely, energii proto doháníme o poledních pauzách. Na solární panely (nabíjecí) se nás lidé často ptají a zastavují nás kvůli nim. Dají se pořídit na Amazonu za 30 dolarů a tyto jsou lehké a fungují skvěle – nabijí 25% baterky smartphonu za hodinu.

Absolutně jsme oba propadli chuti ledového čaje od Lipton. Je to vynikající levný zdroj energie. Kilo čaje / tj. kilo ochuceného třtinového cukru máme na dva dny. Čaj má i na rozdíl od ostatních instantních limonád velmi dobré složení. Náš zubař by měl „radost“ 🙂

Někdo se přes poledne asi hodně nudil 🙂

Když jsme se navečer blížili k silnici, kde jsme dnes chtěli spát, napadl Tomáše bláznivý nápad, že to dojdeme a dostopujeme do města. Posledních 7 mil jsme si dali do těla, abychom stop stihli za světla. Po cestě jsme ještě narazili na trail magic – vzali jsme si sušenky a limetku. Děkujeme 🙂 I jsme trail angelce zkoušeli volat, jestli nás neodveze za příspěvek do města, ale bohužel nebyla doma.

Navečer vypadáme stejně zničeně jako ráno 🙂 🙂

Vydali jsme se tedy na dálnici, kde se stopovat nesmí, ale jiná cesta do města nevedla. Potkali jsme policajty v jednom směru, pak jeli kolem nás – a my je stopovali, protože samozřejmě z dálky policejní auto nepoznáte, ale naštěstí nás nepokutovali, jeli dál. 

Nejdřív se nám stopovat nedařilo. Pak se za námi řítil starší týpek na kole s pivem v ruce (na dálnici na kole!), a volal, že až bude doma, vezme auto a sveze nás. Popravdě s ním se nám jet zrovna nechtělo 🙂 Po chvíli nám zastavil mladý kluk z Ukrajiny, co už dlouho žije v Americe, a řekl, že nás do města doveze. Jmenoval se Josef a hned v prvních větách řekl, že repuje pro Ježíše! Moje krev 🙂 Bůh nás opět zachránil 🙂 S Josefem jsme si úžasně pokecali, ještě nám dal každému energetický nápoj a kolem deváté večer vysadil v centru města Mt. Shasta.

Vydali jsme se do místního kempu s tím, že tam zkusíme najít ostatní hikery a podělit se s nimi o místo, abychom nemuseli platit 30 dolarů za noc, když se tam v noci přijdeme jen vyspat. A neuvěříte, co se stalo… V tom relativně větším městě jsme cestou do RV Parku narazili na hikera, kterého už známe – Strawberry Pie – a ten nás dovedl na místo, kde si hikeři mohou postavit stan zadarmo a byly tam i toalety. Tak to je zázrak 🙂 Jednalo se o plac za obchodem s vybavením do hor, který tuhle službu hikerům umožňuje. Krám se navíc nachází v centru města 🙂

Postavili jsme stan a po deváté večer vyšli hledat jídlo. Jeden supermarket tu má asi nonstop, a tak jsme si ještě v deset večer koupili sýr, vajíčka natvrdo, chléb, džus a sušenky a snědli je na zemi na chodníku u pošty.

Byl to dlouhý den.

Jsme na míli 1499 a ušli jsme 50 km.