Lenka
V noci přestalo pršet. Díky zkondenzované vlhkosti byly stěny stanu a vrchní část spacáků ráno vlhké. Venku ještě nehřály sluneční paprsky, a tak se nám nechtělo vstávat. Než jsme sbalili věci a stan a oblékli se kvůli rose a zbytku dešťových kapek na keřích do nepromokavého oblečení, odbylo půl sedmé. Na protějším kopci se třpytil sníh. Řeči o sněhové bouři nebyly jen tak 🙂
I dnes cesta dobře odsýpala. Dosáhli jsme sté míle. Ještě aspoň 22x tolik 😉
Kolem jedenácté Tomáš uvařil oběd, zatímco já jsem čistila vodu. K čištění používáme podomácku vyrobený „prefiltr“ pro oddělení viditelných nečistot a Steripen. Taky jsme vysušili stan a spacáky.
K obědu jsme měli instantní bramborovou kaši. Byla fantastická. Zase jsme jí vylepšili parmazánem a pořádnou porcí olivového oleje.
Odpoledne vedla cesta přes dlouhé pláně a poprvé jsme viděli krávy. Počasí bylo dnes za odměnu – asi 17 C a polojasno. Šlo se dobře.
Také jsme došli k legendární Eagle Rock – skále ve tvaru orla, kterou nevynechá skoro žádné video o Pacific Crest Trail.
Téměř v každém potoce, který míjíme, jsou kousky zlata (alespoň v to oba doufáme). Třpytí se nám po něm chodidla i oblečení. Tomášek je v sedmém nebi. Myslím, že by určitě podlehl zlaté horečce 🙂
Dnes jsme ušli jen 28 kilometrů a brzy jsme to zapíchli v komunitním centru Warner Springs. Nejdříve jsem měla obavy, že bychom se měli „družit“, ale na stěstí si s námi nechtěl nikdo povídat, a tak jsme měli čas pro nahrání fotek na blog, dobití baterek i „dobití baterek“.
Velelo tu několik asi 65 – 70letých babek, které nám vysvětlily, jak to v centru chodí. Netušila jsem, jak jsou v Americe hikeři podporován – naprostý hikerský ráj! Babči se bavily nad trail names – přezdívkami, které můžete na trailu dostat. Věřím, že je denodenní kontakt s převážně mladými lidmi naplňuje 🙂
(V tomto centru můžete přispět na provoz 5 dolary na osobu, což jsme samozřejmě udělali.)
V komunitním centrum nakonec rozšířilo mé pozitivní Pacific Crest Trail zážitky. Vybrali jsme hiker box – tyčinky, které v Česku stojí jedna třeba 45 Kč, instantní jídla od Knorru, která nám chutnají, antibiotické masti, sušené brusinky, vločkové kaše atd. – to všechno bylo k dispozici „for free“ 😉
Pro tuto noc jsme se rozhodli zde i přespat. K dispozici je zde obchůdek s nejzákladnějšími potravinami, pěkné toalety i sprchy. Sprchy se skládají zrme dvou boxů. Fungují tak, že si napustíte velký kýbl (nebo kýble) s vodou a tou se pak v boxu poléváte. Připravené je mýdlo i šampon. Horká voda tekla i později večer
Pobíhá tu hodně moc malých zajíčků. Jednoho jsem měla i ve sprše. A to mi definitivně potvrdilo, že je Amerika země neomezených možností 🙂 🙂
Ty hiker box nejsou o tom nabrat si zásoby zadarmo. Existuje nepsaná etika, kdy ty si maš vzit jen to co nutně potřebuejš a neda se to koupit v obchodě. Tímhle využáváním vecí zdarma, protože tam jsou nám jen děláte ve světě ostudu. A svojí rodině také.
Ahoj, Natalie, děkujeme za zprávu, i když si upřímně myslím, že je docela tvrdá… Do hikerboxu se dávají věci, které už jako hiker nepotřebuješ, nechceš je nosit. Typicky je to z důvodu toho, že v USA se vyplatí kupovat velká balení, kdy např. chceš 5 sušenek, ale je levnější koupit velké balení po 10 ks než 5 ks samostatně.. pak toto jídlo dáš s dobrým pocitem do hikerboxu. Trail je náročný, tak s sebou nechceš tahat zbytečnou váhu. Také tam končí jídlo, které už člověk nechce jíst (přejedl se toho), a nebo (také hodně časté) si člověk poslal balík…a neodhadl množství (šel třeba předchozí pasáž rychleji, méně jedl…dal si burger ve městě).
Ano, z hikerboxu si bereš to, co potřebuješ..a věř mi, že si z hikerboxu nevezmeš žádný gram navíc:) Sami jsme do hikervoxů dali řádů pěkných věci…a ta radost, když si to někdo vezme a „uděláš mu den“ je také super. Např. nyní jsme na Arizona Trail – do hikerboxu jsme dali solární deštníky „na hlavu“, které si za pár hodin vzaly mladší holky…a totálně byly nadšené, že je mají. To je pak dvojitá radost!:)
Toto byl nás první velký trail, a je to už 10 let… tehdy nebyly skoro žádné informace o trailu..typicky 50 vybraných fotek… Nebyla žádná videa, natož detailnější… Myslím si, že i my jsme přispěli k tomu, aby další generace měli trail lehčí, byly více informování.
To, že píšeš ostudě… Jelikož máme už nějaký věk, tak víme, že ostudu neděláme… spíše naopak. Naší zemi reprezentujeme, respektujeme pravidla, pomáháme lidem na trailu, za našich cest jsme se detailněji bavili s desítkami lidí, kteří nás jako lidi oceňují, takže v kontextu toho děláme dobré renomé naší zemi. Nejspíš nás dostatečně neznáš, budeme rádi, když nás poznáš více.
Leni super! Mate muj velky obdiv, strasne vam fandim a tesim se na dalsi cteni
Píšete nad očekávání často, jsem nadšená, že o vás víme 🙂 A ty hiker boxy, to je fakt bomba. Já na Ameriku nedám dopustit, úplně se mi vrátilo kolik lidí tehdy pomohlo nám! Pusu 🙂 Jo a sluníčka a srdíčka přece kreslí šotci, to je úplně jasný 🙂
PS: Určitě to začnou psát a budu psát i faktografické údaje 🙂
Zdarec 🙂
Krásně se to čte. Jen doteď nechápu jak to máte naplánovaný :-))) 4300km za 122 dní? To je fakt reálný nebo máte nějakou rezervu? Můžete kdyžtak psát kolik jste každý den ušli? 🙂
Díky a hezkou cestu
Farmen
Ahoj! Spíš si myslíme, že to reálný není :-))) většina lidí tady na to má neomezeně dlouhou dobu a standardně potřebují pět a víc měsíců (5-6 měsíců), navíc v Sierra jsou druhé nejhorší podmínky v historii, je tam tolik sněhu, že jdeš míli za hodinu. Ale už jsme se s tím vnitřně tak nějak smířili, že to nemusí vyjít a i kdyby ne, tak už ten týden tady za to stál 🙂 moc tě oba zdravime!